Sametová revoluce






Jan Řeháček: Sametová revoluce v Pardubicích
Cena: 50,- Kč
Poštovné (zaslání na dobírku): 85,- Kč
Celkem: 135,- Kč
Objednejte nyní !


Ukázka studentského humoru
Archiv Univerzity Pardubice.

Studentská stávka na VŠCHT
Foto: Radan Duchoň

Přejmenování ulic, stanovisko komunistů k OV KSČ
Zápis z Plenární schůze MěstNV 13.12.1989 v hotelu Grand

Program shromáždění před divadlem neznámého data
Písmo pravděpodobně Vl. Čecha? SOkA Pardubice, složka OF Pardubice.


Prohlášení zaměstnacnů Plynostav Pardubice
SOkA Pardubice, složka Občanské fórum Pardubice.








Vítejte na stránkách věnovaných Sametové revoluci v Pardubicích

Z následujících řádků a článků se dozvíte mnohé informace o průběhu Sametové revoluce v listopadu 1989 tak, jak se je podařilo po dvaceti letech připomenout na základě dobových archivních materiálů i vzpomínek účastníků revolučních událostí.
Uvítáme i Vaše vzpomínky na události v roce 1989, rádi je na těchto stránkách zveřejníme. Diskutovat o revolučních událostech můžete buďto prostřednictvím Diskusního fóra a nebo nám pište své zážitky na redakční email revoluce@iipardubice.cz .
Pokud se chcete dizvědět ještě více informací nebo shlédnout další archivním ateriály, nabízíme Vám je koupi publikaci Sametová revoluce v Pardubicích, kterou vydal Klub přátel Pardubicka a objednat si ji můžete v E-shopu na dobírku za 95 Kč včetně poštovného.



Týdny, které psaly dějiny
Jan Řeháček

I přes to, že posláním této publikace je popis revolučních událostí v Pardubicích, možná by bylo vhodné na úvod vysvětlit některá fakta, která nakonec vedla k pádu totalitního režimu v tehdejším Československu.

V říjnu 1989 naplánovala organizace Nezávislé studentské sdružení na 17. listopad 1989 pietní akci k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty. Akce se měla odehrát na pražském Albertově. V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. Zde se utvořil několikatisícový dav tvořený nejen studenty. Po několika proslovech se vydal průvod přítomných na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy, odkud pokračoval v pochodu po nábřeží Vltavy až k Národnímu divadlu. Velikost davu byla odhadnuta na 5 až 10 tisíc lidí. Složky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti měly rozkaz zabránit průvodu cestě na Hrad či na Václavské náměstí. A tak byla kordonem přehrazena Národní třída. Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti a Oddíl zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začaly demonstrující na Národní třídě surově bít obušky, aby tak zastavili průvod v cestě na Václavské náměstí. Třebaže byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv. "uličky", kde byli brutálně biti. Tímto způsobem byla demonstrace násilně rozptýlena.

Mezi lidmi se 18. listopadu začala po Praze šířit informace o tvrdém zásahu bezpečnostních složek proti studentům, což vedlo k aktivizaci obyvatelstva, které vyjadřovalo podporu studentům a nesouhlas s tvrdým zásahem. Po události předchozího dne se v pražských divadlech a na vysokých školách začaly organizovat stávkové výbory požadující vyšetření a potrestání osob zodpovědných za tvrdý zásah. V Realistickém divadle byla navržena týdenní stávka na podporu studentstva, čímž se herci přidali ke studentům, kteří již týdenní stávku zahájili.

Také se začala šířit fáma o tom, že při zásahu 17. listopadu na pořádkových sil Národní třídě údajně zemřel student Martin Šmíd. Ve večerních hodinách 18. listopadu se zpráva dostala přes Petra Uhla do zahraničního vysílání rádia Svobodná Evropa. Zveřejnění této zprávy mělo za následek radikalizaci převážně mimopražských studentů a celé společnosti. Později po revoluci se objevily zprávy, že celá kauza byla vykonstruována agenty StB.

Na vývoj situace reagovaly různé nezávislé iniciativy v neděli 19. listopadu založením Občanského fóra v pražském Činoherním klubu. Občanské fórum vyjádřilo nespokojenost s vládnoucími strukturami státu, požadovalo odstoupení zkorumpovaných politiků a propuštění politických vězňů. Současně vyjádřilo podporu plánované generální stávce, která měla proběhnout 27. listopadu. Na Slovensku v Bratislavě vznikla téhož dne Verejnosť proti násiliu.

Od pondělí 20. listopadu se podařilo na většině pražských vysokých škol vyhlásit stávku. Obě národní vlády i federální vláda ČSSR vyjádřily souhlas s policejním zákrokem na Národní třídě a odmítly vyjednávat s demonstranty za situace, kdy je na ně stávkami vytvářen nátlak. Od 20. listopadu se každý den konaly pokojné demonstrace na mnoha místech republiky. Největší demonstrace probíhaly na Václavském náměstí v Praze, kde se již v pondělí 20. listopadu sešlo okolo čtyř hodin odpoledne až 100 000 lidí.

V úterý 21. listopadu se na Václavském náměstí konala první demonstrace Občanského fóra, kdy z balkónu Melantrichova nakladatelství promluvil poprvé spisovatel a disident Václav Havel.

Vedení vlády si uvědomovalo závažnost situace, a tak se uskutečnila schůzka zástupců veřejnosti s předsedou československé vlády Ladislavem Adamcem. Ten však odmítl jednat s Václavem Havlem a schůzka se tak konala bez jeho přítomnosti.

Ve středu 22. listopadu pak v Bratislavě na náměstí SNP před demonstranty předstupuje Alexander Dubček. Dne 23. listopadu odjel ved. Tajemník MV KSČ Miroslav Štěpán na mítink dělníků do ČKD Lokomotiva - Sokolov, kde byl v průběhu svého projevu vypískán dělníky.

Ústřední výbor KSČ zasedal po celý 24. listopad. Zasedání skončilo po 19:00 hodině, kdy tehdejší generální tajemník UV KSČ Miloš Jakeš oznámil svoji abdikaci spolu s celým vedením ústředního výboru. Zpráva se dostala do hlavního stanu Občanského fóra v Laterně magice během proslovu a byla veřejně přečtena, načež následovaly mohutné oslavy.

V sobotu 25. listopadu dopoledne sloužil v chrámu sv. Víta kardinál F. Tomášek mši na počest svatořečení Anežky České, jím podpořený dav se přidal k manifestaci na Letné, kde od 14:00 demonstrovalo kolem 750 až 800 tisíc lidí, kteří vyjádřili svojí podporu Občanskému fóru. Další mohutná manifestace se na Letenské pláni konala i v neděli 26. listopadu. Mezi řečníky vystoupil jak Václav Havel, tak Ladislav Adamec, který slíbil pokračování v politickém dialogu, ale současně odrazoval od generální stávky, čímž ztratil přízeň demonstrujících.

V pondělí 27. listopadu mezi 12:00 až 14:00 proběhla dlouho avizovaná dvouhodinová generální stávka, do které se zapojilo na 75 % občanů, většina podniků, továren a institucí. Provozy, ve kterých musel být nepřetržitý provoz, se ke stávce přidaly manifestačně vyjádřením solidarity.

Pod tlakem demonstrací a rozpadu ostatních komunistických režimů se octla i Komunistická strana Československa. Rostoucí nespokojenost občanů také přispěla k jejímu rozhodnutí vzdát se mocenského monopolu.

Ve středu 29. listopadu schválilo Federální shromáždění jednomyslně zrušení ústavního článku číslo 4, 6, 16, týkajících se vedoucí úlohy KSČ ve společnosti a výchovy v duchu marxismu-leninismu.

Ladislav Adamec představil 3. prosince svoji novou vládu, která se skládala z 15 komunistů, 1 lidovce, 1 socialisty a 3 nestraníků. Tímto krokem ukázalo komunistické vedení, že zcela nepochopilo situaci, ve které se nacházelo. Lidé již dále nechtěli, aby u moci zůstali komunisté, a požadovali zcela nové vedení.

4. prosince se poprvé po dlouhých letech otevřely hranice pro občany ČSSR, kteří mohli od půlnoci svobodně vycestovat do sousedního Rakouska bez výjezdních doložek či celních prohlášení.

Na nátlak veřejnosti 7. prosince rezignovala nová federální vláda spolu s premiérem Ladislavem Adamcem a sestavením nové vlády byl pověřen Marián Čalfa na jeho doporučení. Komunistické vedení současně zbavilo Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána členství v komunistické straně pro jejich "hrubé politické chyby".

Občanské fórum se 8. prosince definitivně rozhodlo pro kandidaturu Václava Havla na post prezidenta.

10. prosince po 13. hodině komunistický prezident Gustáv Husák jmenoval novou vládu, ve které bylo 10 míst KSČ, 7 míst pro nestraníky, 2 místa pro Československou stranu socialistickou a 2 místa pro lidovce. Prezident Husák následně oznámil federálnímu shromáždění svoji demisi.

Dne 28. prosince byl přijat kooptační zákon, který dočasně umožnil Federálnímu shromáždění a národním radám dosazovat nové poslance vlastním rozhodnutím bez voleb. Téhož dne se čerstvě kooptovaný poslanec Alexander Dubček stal předsedou Federálního shromáždění.

Dne 29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel zvolen prezidentem Československa. Stal se tak po 41 letech prvním nekomunistickým prezidentem. Volba Václava Havla prezidentem republiky ukončila i studentské stávky.
Prameny: www.wikipedia.cz



Více naleznete v publikaci Sametová revoluce v Pardubicích, kterou zakoupíte v E-shopu.

POZOR: Jakékoliv použití textu či fotografií umístěných na těchto stránkách možné pouze se souhlasem provozovatele stránek.



Své dotazy a připomínky adresujte na info@kppardubicka.cz
sitemap.xml